000			02039nam a2200253 4500
999			_c17198 _d17198
001			KN2470000010039040
005			20230906155359.0
008			140821s1989 cs |||||||||||||||||cze d
020			_a80-207-0156-7
040			_aBOG001
041			_acze
044			_axr
072			_2Konspekt
080			_a821.162.3-31
100	1		_aHrabal, Bohumil, _d1914-1997 _7jk01042564 _4aut
245	1	0	_aPříliš hlučná samota / _cBohumil Hrabal
250			_a1. vyd.
260			_aPraha : _bOdeon, _c1989
300			_a133 s.
520			_aNovela načrtává portrét samorostlého a samotářského hloubavce, který pracoval celý život v pražské sběrně starého papíru a osvojil si vitální filozofii. Básnická montáž je věnována památce Franze Kafky. _bHrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...
653	0		_ačeská literatura _anovely _asamotáři _ahloubavci
910			_aBOG001 _bA30156/11 _tknihy