000			01991nam a2200301 a 4500
999			_c29886 _d29886
001			nkc20112236840
003			CZ PrNK
005			20180815175141.0
007			ta
008			111017s2011 xr g 000 j cze
020			_a9788072945863 _cKč 199,00
040			_aOLA001 _dABA001
041			_acze
044			_axr
072		7	_a821.162.3-3 _xČeská próza _2Konspekt _925
080			_a821.162.3-32 _2MRF
080			_a(0:82-32) _2MRF
100	1		_aBalabán, Jan, _d1961-2010 _7jn19990202001 _4aut
245	1	0	_aMožná, že odcházíme / _cJan Balabán
250			_a3., samost. vyd.
260			_aBrno : _bHost, _c2011
300			_a169 s. ; _c20 cm
520			_aKaždý z nás se někdy ocitne v situaci, která najednou znejistí vše, co dosud prožil, a před člověkem se rozevře neznámý svět. A právě v takových zlomových okamžicích nacházíme i hrdiny Balabánových povídek, Oldřicha trpícího chorobným strachem z ptáků, Editu opouštějící manžela a opuštěnou milencem, pacienty v protialkoholní léčebně a mnohé další. V těchto textech není žádná protivná spisovatelská ležérnost, se kterou se prostě píše o čemkoliv, v doufání, že autorův vzkaz čtenáři se nějak sám urodí z navršených slov. Ale taky v nich chybí stejně protivná přesymbolizovanost, která nabízí autorovo poselství už jaksi dopředu a dělá z postav a dějů jen strnulé alegorie. Lidé v Balabánových povídkách skutečně “chvíli žijí”, mluví spolu, ptají se a nepospíchají překotně ke katarzi, pozorni ke každodenním událostem a obrazům, z nichž se teprve mohou stát naléhavá znamení. Znamení, která pomohou rozpoznat, zda člověk ve svém osudu — byť alespoň na chvíli — skutečně žil. Kniha zvítězila v tradiční anketě Lidových novin - Kniha roku 2004.
655		7	_ačeské povídky _7fd133971
655		9	_aCzech short stories
910			_aBOG001 _bA53201/11 _tknihy