000			01991nam a2200325 i 4500
999			_c32790 _d32790
001			nkc20203174738
003			CZ PrNK
005			20230109152545.0
007			ta
008			200204s2020 xr g 000 f cze d
020			_a9788027502073 _cKč 249,00
040			_aCBA001 _dABG001 _erda
041			_acze
044			_axr
072		7	_a821.162.3-3 _xČeská próza _2Konspekt _925
080			_a821.162.3-31 _2MRF
080			_a(0:82-31) _2MRF
100	1		_aHanišová, Viktorie, _d1980- _7xx0068787 _4aut
245	1	0	_aRekonstrukce / _cViktorie Hanišová
250			_aDruhé, brožované vydání
264		1	_aBrno : _bHost, _c2020
300			_a305 stran ; _c20 cm
490	1		_aRomán
520			_bPřežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.
655		7	_ačeské romány _7fd133974
655		9	_aCzech fiction
830		0	_aRomán (Host)
910			_aBOG001 _bA73237/11 _tknihy